Mezinárodní česko-polská konference o vítězstvích a prohrách disentu ve společnosti po roce '89

Řečníci z české strany:

Vladimír Dlouhý (1953)

je ekonom a bývalý místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu. Absolvent VŠE v Praze studoval v letech 1977 a 1978 na Katolické univerzitě v Lovani a do revoluce působil v Prognostickém ústavu AV. Členem vlády národního porozumění se v prosinci 1989 stal ještě coby člen KSČ, záhy ze strany vystoupil. Ve federální vládě byl do roku 1992. Po rozpadu OF vstoupil v roce 1991 do ODA, za kterou byl v letech 1992 až 1997 ve vládě Václava Klause ministrem průmyslu a obchodu. Po odchodu z politiky působil v soukromé sféře. Pro letošní přímou volbu prezidenta ho pro nedostatečný počet podpisů MV odmítlo zaregistrovat.

Pavel Rychetský (1943)

je předsedou Ústavního soudu. Absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze, ve druhé polovině 60. let byl členem KSČ. V letech normalizace pracoval jako podnikový právník. Byl signatářem Charty 77 a publikoval v samizdatu, mj. i v LN. V letech 1990 až 1992 působil jako místopředseda federální vlády, vicepremiérem byl rovněž v letech 1998 až 2002 v kabinetu Miloše Zemana. Než ho v roce 1996 zvolili senátorem, vykonával advokátní praxi a přednášel politologii. Od roku 2003 je ústavním soudcem.

Miloš Doležal (1970)

je básník, spisovatel a publicista. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. V Českém rozhlase, kde pracuje od roku 1998, se věnuje české a světové poezii. Je autorem a spoluautorem řady dokumentů a pořadů zabývajících se druhou světovou válkou a komunistickým terorem v Československu. Jeho kniha Jako bychom dnes zemřít měli, pojednávající o životě a smrti komunisty utýraného faráře Josefa Toufara, získala v loňské anketě LN ocenění Kniha roku.

Jiří Schneider (1963)

je diplomat. Vystudoval ČVUT. Poslancem Federálního shromáždění byl zvolen v prvních svobodných volbách v roce 1990 i o dva roky později, mandát mu zanikl s koncem federace. Od roku 1993 působí na ministerstvu zahraničí. V letech 1995 až 1998 zastával post českého velvyslance v Izraeli, v letech 2005 až 2010 byl programovým ředitelem Pražského institutu bezpečnostních studií. Od roku 2010 je prvním náměstkem ministra zahraničních věcí, o rok později byl jmenován i státním tajemníkem pro evropské záležitosti.

Petr Fiala (1964)

je politik a univerzitní profesor. Po studiu českého jazyka a literatury a dějepisu na univerzitě v Brně pracoval jako historik v kroměřížském muzeu. Po listopadu 1989 působil jako novinář v Lidové demokracii a v revue Proglas. Je spoluzakladatelem katedry politologie FF Masarykovy univerzity, v roce 2002 byl jmenován prvním profesorem v oboru politologie v ČR. V letech 2004 až 2011 byl rektorem MU. V září 2011 se stal vědeckým poradcem předsedy vlády Petra Nečase a do letošního července byl ministrem školství.

Karel Schwarzenberg (1937)

je politik, předseda strany TOP 09 a bývalý ministr zahraničí. Po komunistickém převratu roku 1948 se celá rodina uchýlila do emigrace. Na podzim 1989 se vrátil do své rodné vlasti, kde se intenzivně zapojil do společenského, hospodářského i politického života. Prezident Václav Havel jej brzy poté pověřil vedením své kanceláře. V roce 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí. V roce 2009 založil spolu s Miroslavem Kalouskem politickou stranu TOP 09. S podporou této strany v roce 2013 kandidoval na prezidenta ČR.

Jefim Fištejn (1946)

je novinář, bývalý šéfredaktor LN. Rodák z Kyjeva vystudoval žurnalistiku na Lomonosovově univerzitě v Moskvě. V letech 1969 až 1980 žil v Praze, kde pracoval jako překladatel. Po podpisu Charty byl pronásledován a nucen emigrovat do Vídně. Od roku 1981 pracoval jako komentátor americké stanice Rádio Svobodná Evropa. V letech 1996 a 1997 byl šéfredaktorem LN, poté se vrátil do RFE, tentokrát již se sídlem v Praze, kde působil i jako zástupce programového ředitele. Byl rovněž poradcem několika českých politiků.

Petruška Šustrová (1947)

je novinářka a překladatelka. Z politických důvodů nedokončila studium na Filozofické fakultě UK. V prosinci 1969 byla zatčena a poté odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody za opoziční aktivity. Byla nejen signatářkou, ale v roce 1985 i mluvčí Charty a působila též ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V letech 1990 až 1992 byla náměstkyní federálního ministra vnitra. Dlouholetá komentátorka a dodnes spolupracovnice LN je od roku 2008 členkou rady Ústavu pro studium totalitních režimů, letos v únoru se stala její předsedkyní.

Michal Klíma (1960)

je mediální manažer. Vystudoval ČVUT a k novinám se dostal v posledních měsících před listopadem 1989, kdy pomáhal s ilegální distribucí samizdatových Lidových novin. V letech 1990 až 1997 byl jejich ředitelem. Od roku 1998 do roku 2009 vedl vydavatelství Economia. V minulých dvou desetiletích působil také ve vedení Unie vydavatelů a ve Světové asociaci novin. Letos založil a řídí společnost Tablet Media, zaměřenou na čistě tabletové magazíny.

Alexandr Vondra (1961)

je politik a diplomat. Bývalý disident a signatář i mluvčí Charty 77 vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Za jeho činnost v protikomunistické opozici, včetně vydávání samizdatu, ho režim na podzim 1989 věznil. Na začátku 90. let patřil k nejbližším spolupracovníkům prezidenta Václava Havla, později působil jako náměstek ministra zahraničí a velvyslanec v USA. Coby člen ODS byl pak v minulých letech ministrem zahraničí, vicepremiérem a do loňského roku, kdy neobhájil svůj senátorský mandát, ministrem obrany.

Jan Kohout (1961)

je absolvent FF UK, před rokem 1990 pracovníkem v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. V období let 1995–2000 působil jako zástupce vedoucího Stálé mise ČR při OSN, OBSE. Roku 2002 se stal 1. náměstkem MZV. V letech 2004–2008 zastával funkci Stálého představitele ČR při EU. Od roku 2008 do roku 2009 působil jako náměstek ministra zahraničních věcí. Mezi lety 2009–2010 byl místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí. V červenci 2013 byl jmenován ministrem zahraničních věcí.

Petr Zelenka (1967)

je dramatik, scenárista a režisér. Za svou divadelní hru Příběhy obyčejného šílenství získal Cenu Alfréda Radoka. Sám ji v Dejvickém divadle režíroval a později se stal i autorem její filmové adaptace. Je držitelem několika Českých lvů – uspěl s filmy Knoflíkáři (nejlepší film, režie a scénář), Rok ďábla (nejlepší film a režie), Karamazovi (nejlepší film a režie). Před volbami v roce 2010 se spolupodílel na přípravě klipu určeného mládeži „Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici“, který se stal tématem vášnivých polemik.

Pavel Kysilka (1958)

je ekonom a generální ředitel České spořitelny. Absolvoval VŠE v Praze a v letech 1986-1990 pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. Poté byl hlavním ekonomickým poradcem ministra pro ekonomickou politiku. Většinu 90. let působil v České národní bance, kde zastával různé posty až po post výkonného guvernéra. Souběžně se také jakožto expert MMF podílel na zavádení národních měn ve východní Evropě. Poté působil v Erste Bank Sparkassen (CR) a od roku 2000 začal pracovat pro Českou spořitelnu, kterou od roku 2011 řídí.

Veselin Vačkov (1968)

je novinář. Absolvoval anglistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, později studoval počítačovou lingvistiku na univerzitě v Oxfordu. V médiích působí od poloviny 90. let, spolupracoval s BBC, časopisem Respekt a deníkem Lidové noviny, do kterých v roce 1997 nastoupil. V roce 2000 se stal jejich šéfredaktorem a vedl je do roku 2009. Poté působil jako ředitel regionů vydavatelství MAFRA. Nyní byl znovu pověřen vedením redakce Lidových novin.

Petr Pithart (1941)

je politik a vysokoškolský učitel, formálním vzděláním právník. V 60. letech byl členem KSČ, ale během normalizace byl nucen živit se několik let jako dělník a po vzniku Charty 77 patřil k jejím prvním signatářům. Podílel se na vydávání samizdatových publikací (mj. byl členem redakční rady samizdatových LN) a dalších opozičních aktivitách. Po revoluci se stal poslancem a v letech 1990 až 1992 stál v čele české vlády. Od vzniku Senátu v roce 1996 byl členem této parlamentní komory až do loňského podzimu. Od roku 1999 je členem KDU-ČSL.