Mezinárodní česko-polská konference o vítězstvích a prohrách disentu ve společnosti po roce '89

Řečníci z polské strany:

Andrzej Grajewski (1953)

je politolog a novinář, vedoucí zahraniční redakce týdeníku Gość Niedzielny. V období komunismu se aktivně angažoval v opozičním hnutí a od roku 1987 byl výraznou postavou Polsko-československé solidarity. V letech 1999 až 2006 byl členem kolegia Ústavu národní paměti. Česky vyšla jeho kniha Jidášův komplex. Zraněná církev: křesťané ve střední a východní Evropě mezi odporem a kolaborací (Praha 2002).

Zbigniew Romaszewski (1940)

je člen Státního tribunálu. Spoluzakladatel Výboru na ochranu dělníků KOR (1976) a Helsinského výboru (1980). Během výjimečného stavu působil v ilegalitě, kde mj. založil „podzemní“ rozhlasovou stanici Radio Solidarność. Vězněn v letech 1982–1984. Senátor nepřetržitě od roku 1989 do roku 2011, v letech 2007–2011 místopředseda Senátu.

Aleksander Kaczorowski (1969)

je novinář a překladatel, šéfredaktor Aspen Review Central Europe. V minulosti působil mj. v redakcích deníku Gazeta Wyborcza a týdeníků Forum a Newsweek Polska. Je autorem řady esejistických knih o české kultuře a překladatelem románů Hrabala nebo Škvoreckého.

Jan Rulewski (1944)

je senátor za Občanskou platformu. Jeden z tvůrců struktur NSZZ Solidarność a šéf krajské organizace v Bydhošti. Během výjimečného stavu internován. Po roce 1989 poslanec a senátor

Stefan Kawalec (1953)

je polský ekonom, působí současně jako předseda představenstva poradenské firmy Capital Strategy. Od 70.let se podílel na opoziční činnosti mj. ve Studentském výbory Solidarity a Výboru na ochranu dělníků. V roce 1989 se stal šéfem poradců ministra financí Leszka Balcerowicze a spoluatorem polské ekonomické transformace. V letech 1991 - 1994 náměstek na ministerstvu financí. Později působil v soukromém sektoru, především v bankovnictví.

Piotr Semka (1965)

je novinář a publicista. Za komunismu aktivně působil v opozičních iniciativách Hnutí mladého Polska a Nezávislé sdružení studentů. Později pracoval mj. v polské televizi a přispíval do mnoha časopisů. Momentálně publikuje v týdeníku Do Rzeczy.

Ryszard Legutko (1949)

je profesor filozofie na Jagellonské univerzitě v Krakově a poslanec Evropského parlamentu za Právo a spravedlnost. V 80. letech byl redaktorem samizdatové revue Arka, později založil krakovský think tank Centrum politického myšlení. V letech 2005 až 2009 byl postupně senátorem, ministrem školství a státním tajemníkem v Kanceláři prezidenta Lecha Kaczyńského. Česky vyšel výbor jeho esejů Ošklivost demokracie (Brno 2009).

Radosław Sikorski (1963)

je ministr zahraničních věcí Polské republiky. Absolvent Oxfordu, pracoval pro britská a americká média mj. jako korespondent z Afghánistánu, byl také dlouhodobě spojen s think tankem American Enterprise Institute. Po návratu do Polska byl náměstkem ministra obrany (1992), náměstkem ministra zahraničí (1998–2001) a ministrem obrany (2005–2007). Ministrem zahraničních věcí je nepřetržitě od roku 2007.

Jan Lityński (1946)

je poradce prezidenta Polské republiky pro kontakty s politickými stranami. Účastník studentské stávky v březnu 1968, později působil ve vedení Výboru na ochranu dělníků KOR a Solidarity. Aktivně se účastnil spolupráce polského a českého disentu. V letech 1989 – 2001 poslanec za Demokratickou unii (později Unii svobody). V kanceláři prezidenta Komorowského pracuje od roku 2010.

 

Paweł Śpiewak (1951)

je profesor sociologie na Varšavské univerzitě a ředitel Židovského historického ústavu ve Varšavě. Spoluzakladatel samizdatové kulturně-filozofické revue Res Publica (1979), aktivista Solidarity od roku 1980. V letech 2005–2009 poslanec (nestraník zvolený za Občanskou platformu). Autor mj. knihy Pamięć po komunizmie (Paměť po komunismu).

Józef Pinior (1955)

je senátor za Občanskou platformu. V roce 1980 zakládal struktury Solidarity na Dolním Slezsku. Jeho osudy byl inspirován úspěšný snímek 80 miliónů (2012) popisující bravurní záchranu fondů dolnoslezské organizace odborového svazu v předvečer výjimečného stavu. Byl jednou z hlavních postav Polsko-československé solidarity. V letech 2004 - 2009 poslanec Evropského parlamentu a od roku 2011 senátor.

 

Bronisław Wildstein (1952)

je spisovatel a publicista, šéfredaktor nově vzniklé TV Republika. Spoluzakladatel Studentského výboru Solidarity (1977) – první opoziční studentské organizace v Polsku. Jeho nejbližší přítel a spolupracovník Stanisław Pyjas byl zavražděn tajnou policií. V letech 2006 až 2007 ředitel veřejnoprávní televize. Česky vyšel jeho román Údolí nicoty (Praha 2010).

Jan Rokita (1959)

je profesor na krakovské univerzitě Ignatianum. V 80. letech byl aktivním členem Nezávislého sdružení studentů, organizace Svoboda a mír a Solidarity. Účastník jednání Kulatého stolu a šéf první parlametní komise šetřící archiv polské StB. Poslanec v letech 1989–2007. Kandidát Občanské platformy na předsedu vlády ve volbách 2005.

Henryk Wujec (1940)

poradce prezidenta Polské republiky pro sociální otázky. Vzděláním fyzik, od roku 1976 aktivní nejdříve v KOR a potom ve vedení Solidarity. V letech 1988 – 1990 byl tajemníkem  Občanského výboru Lecha Wałęsy. Po roce 1989 byl po několik období poslancem a zastával také funkcí náměstka ministra zemědělství. Od roku 2010 působí v kanceláři prezidenta Komorowského.